INFO O ŽIRAFKÁCH

25. června 2009 v 17:11 | Mija a Tery

Žirafa Giraffa camelopardalis (Anglicky giraffe, francouzsky girafe, italsky giraffa, německy giraffe, afrikánsky kameelperd, zulsky indlulamethi a Swahilsky twiga)

Hlava žirafyJejí jméno pochází pravděpodobně z arabského slova "xirapha", které označuje někoho, kdo se pohybuje svižně či houpavě. Náleží do čeledi "žirafovitých", podřádu "přežvýkavců" a řádu "sudokopytníků" a konečně třídy "savců".
Čeleď žirafovitých se od ostatních přežvýkavců odštěpila v miocénu (v třetihorách), přibližně před 25 miliony lety. Nejstarší předek žirafy byl Paleotragus, který se vyskytoval asi před 20 miliony lety. Dorůstal velikosti antilopy s poněkud zavalitějším tělem, s krátkým krkem a růžky porostlými pokožkou. V tom samém období žil ještě předek Giraffokeryx, který měl dva páry rohů. Žirafovití neboli skutečné stepní žirafy a jim příbuzný rod Okapia se objevují přibližně před 10 milióny lety. Z této velmi rozšířené čeledi dávných žirafovitých přežily jenom žirafy a okapi. Ještě donedávna žirafy žily na celém území na jih od Sahary, později v důsledku nadměrného lovu bílých osadníků se jejich areály podstatně zmenšily. Dnes je ohrožují stále ještě pytláci, kteří si z nich berou pouze střapce z oháňky.

zorováním kůže se žirafy místně odlišují. Též jejich končetiny jsou různě zabarvené. V západní a střední části Afriky mají žirafy skvmy obvykle světlejší, pravidelnější a drobnější. V současné době na základě různých vzorování a geografického rozšíření rozlišujeme 8 poddruhů žiraf, možná 9? Jiní vědci uvádějí poddruhy pouze dva - žirafu se síťováním a žirafu se skvrnami - z čehož odvozují všechny další varianty.

Žirafa síťovaná, Giraffa camelopardalis reticulata, je nejrozšířenější. Na srsti má lesklé mahagonové skvmy, tvarem připomínající velké, pravidelně rozmístěné mnohoúhelníky. Tato žirafa žije v Etiopii, Somálsku a na severu Keni.

Žirafa nubijská, G. c. camelopardalis, žije v Súdánu a západní Etiopii.

Žirafa kordofanská, G. c. antiquorum, žije v Súdánu, Čadu a DR Kongu.

Žirafa západoafrická, G. c. peralta, žije v Čadu s západní Africe.

Žirafa Rothschildova, G. c. rothschildi, žije v Ugandě, v Súdánu a jihozápadní Etiopii.

Žirafa masajská, G. c. tippelskirchi, žije na jihu v Keni a v Tanzánii.

Žirafa zambijská, G. c. thornicrofti, žije v Zambii, pouze v N.P. South Luangwa.

Žirafa angolská ? nejisté ?, G. c. angolensis, žije v Angole, je možné že se jedná o rasu žirafy kapské.

Žirafa kapská, G. c. giraffa, v Jižní Africe, Botswaně, Namíbii a v jižním Zimbabwe a na jihu Angoly.

Žirafa v Krugerově N.P. se krmí akáciíŽirafy jsou přežvýkaví savci, živící se převážně rostlinou potravou. Vyznačující se prodlouženými končetinami i krkem. Ze všech savců dosahují nejvyšší výšky. Tělo je ve srovnání s výškou kratší. Průměrná výška dosahuje od kopyt po růžka 5,80m, kohoutku měří 3,30 m. Váha u žiraf je v rozsahu od 600 do 1000 kg. Příbuzná okapi je menší, má strmý hřbet a dlouhý krk lemovaný krátkou hřívou.

Žirafa se vyznačuje charakteristickou pomalou chůzí. Je tzv. mimochodník, vždy vykročí vpřed současně oběma nohama na jedné straně. Pravá přední noha se zvedá od země těsně poté, co se zvedla pravá zadní. Tento způsob chůze umožňuje dělat delší kroky, usnadňuje jí práci svalů a zabraňuje, aby si nepletla nohy. Ujde asi 6 až 7 km za hodinu, při cvalu vyvine rychlost až 56 km/h. Udržovat rovnováhu při běhu jí pomáhá dlouhý krk.

Žirafy přijímají potravu více než dvanáct hodin. Nejčastěji se pasou při západu nebo východu slunce. Listy rostlin jsou v té době svinuté a snadněji se škubou. Dlouhý krk se přizpůsobil spásání vegetace ve velkých výškách a tak jim v potravní nabídce žádný jiný býložravec nekonkuruje. Potrava se skládá z mladých výhonků, křehkých listů, větévek nebo čerstvě vypučených trnů, různých druhů plodů rostoucích na stromech, popínavých nebo plazivých rostlin. Přesto dávají žirafy přednost akáciím (kapinicím), rostlin z čeledi citlivkovitých. Tento druh rostlin je výjimečný tím, že je olistěm právě v kritickém období sucha a navíc obsahují mnoho důležitých živin (15 % bílkovin oproti 6 % u travin rostoucích na zemi). Někdy nepohrdne ani vejci či mláďaty drobných pěvců, například snovačů.

Při krmení se žirafy řídí především zrakem a čichem, k přesnější orientaci slouží dlouhé chlupy obrůstající pysky. Tyto chlupy chrání před poraněním sliznice trny a možná i o vhodnosti potravy ke skrmení. Pomocí obratného 45 cm dlouhého černého jazyka žirafa se ještě lépe vyhne ostrým trnům akácií. Ohebný jazyk lze prohnout do žlábku, kterým pak omotá větévku a přitáhne si ji k hornímu pysku. Okraj vnitřní strany pysků je pokryt chuťovými bradavičnatýIni výrůstky (papilami), které jí umožňují správný výběr potravy.
Svoji potravu žirafy rozkoušou řezáky a dolními špičáky. Ústní dutina je pokryta odolnou sliznicí. Příčně rýhované patro usnadňuje žirafě žvýkání.
Žirafa je přežvýkavec, podobně jako jeleni či tuři. Na svou velikost přijímá poměrně málo potravy. Dospělí samci spotřebují denně přibližně 66 kg rostlin, samice jen 58 kg. Rostliny jsou nejprve rozžvýkány v ústrojí ústní dutiny, které je vybaveno 32 zuby. Řezáky a vykrojené špičáky má žirafa jenom v dolní čelisti, kde jsou rozmístěny do půlkruhu. Následně potrava natrávená v bachoru opět putuje do tlamy, kde je přežvýkána a smísena se slinami. Vlastní trávení pokračuje až ve střevech, které měří 77 m, přebytečná voda je z potravy vstřebána v tlustém střevě.
Žirafy výborně snáší sucho. Pokud je v její blízkosti zdroj vody, pije každý den. Potřebuje přes 3l na každých 100 kg živé váhy. V období sucha vydrží i několik dní bez vody. V tuto dobu žirafy omezují veškeré své aktivity. Pouze se krmí, převážně rostlinami obsahující okolo 50% vody ve svých listech. Žirafy v období sucha v podstatě kryjí z listů téměř veškerou vodu potřebnou pro metabolismus. Další adaptací na sucho je dlouhý krk a končetiny, které pomáhají snižovat tělesnou teplotu bez potřeby ji ochlazovat přes zvlhčené sliznice, kde dochází ke značným ztrátám vzácné tekutiny.
Tělesná teplota žiraf je přes den až 39 °C, v noci klesá na 35 °C. V horkém období, je rozdíl mezi denní a noční tělesnou teplotou až 10°C. Díky této rozkolísanosti tělesné teploty ušetří žirafy denně okolo 10 litrů vody.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mija mija | 11. srpna 2009 v 20:56 | Reagovat

nikomu se nelíbějí žirafy??? proč nepíšete

2 tery tery | 17. srpna 2009 v 11:13 | Reagovat

mě jo!!!!  :):):):):)

3 tyna tyna | 5. září 2009 v 19:05 | Reagovat

me taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama